Můj příběh

Byla jednou jedna dívka. Jmenovala se stejně, jako to štěně z Čapkových příběhů. Jejím snem bylo žít naplněný život a najít své místo tady na Zemi.

To se jí však dlouhou dobu nedařilo. Měla pocit, že jen bloudí každým dnem a k vysněnému cíli se nijak nepřibližuje.

Tento cíl pro ni měl podobu splnění svého úkolu na Zemi a naplnění svého potenciálu. Domnívala se, že k tomuto cíli vede jediná cesta. Naleznutí a konání jedné věci, jedné činnosti, jednoho poslání, pro které byla na svět poslána.

A tak se snažila tuto jednu věc najít někde mezi těmi všemi vášněmi a talenty, které měla. Hra na klavír a skládání hudby, tvorba webových stránek, cizí jazyky, DIY projekty, interiérový design, minimalismus. (poznámka na okraj: výčet není úplný 🙂 )

“Tak už si něco vyber!”

Přemýšlela a přemýšlela, až si mnohdy vypřemýšlela několikadenní bolesti hlavy. Radila se s ostatními, kteří ji buď řekli: “Vždyť ty můžeš dělat cokoliv, na co sáhneš, jen si něco vyber!” nebo jí dali přímo či nepřímo na vědomí, že je čas si konečně něco vybrat a přestat “blbnout”. Ale ono to nešlo.

Na své cestě se mnohokrát pro něco nadchla. S úlevou si říkala: “To je ono! Už jsem TO našla!”, jen aby to po pár měsících opustila plna výčitek a pochybností o svém duševní zdraví. Proč nemůže být jako ten nebo tahle, ten věděl snad už ve školce, čím se bude zabývat. Kolikrát jim i záviděla, kolikrát si před spaním přála, aby se ráno probudila a věděla tu svou vysněnou “jednu věc”.

Jmenuji se Daria Molnár a toto je můj příběh. Pokud s Vámi můj příběh rezonuje, či jste si možná i Vy sami prošli nebo aktuálně procházíte něčím obdobným, ráda bych Vás seznámila s myšlenkou, která konečně přinesla klid mé rozpolcené duši a možná tento klid přinese i Vám.

Je možné, že …

Je možné, že s Vámi nic není špatně.

Že nejste ani o píď horší, nerozhodnější, neschopnější či méně talentovaní než ostatní.

Je totiž dost dobře možné, že jste multipotenciální.

Jinými slovy řečeno, že jste člověk, který má mnohonásobný potenciál, nebo chcete-li – že jste člověk renesančního typu. Mimochodem věděli jste, že renesanční lidé oplývající znalostmi a dovednostmi ve více disciplínách byli ve své době shledáváni společenským ideálem? Ale o tom se povíme více jindy.

Tak co Vy na to?

Před několika lety mi toto zjištění převrátilo celý můj tehdejší svět. Ještě to ale zřejmě nebyl ten správný čas na to tuto myšlenku plně přijmout za svou, neboť v ten samý den jsem s velkým překvapením (nebo spíše s naprostým šokem 🙂 ) zjistila, že mi v břiše roste děťátko. A to mi teda celý můj svět převrátilo ještě výrazněji 🙂

A jak to se mnou bylo dál

Během těhotenství jsem měla úplně jiné myšlenky. Měla jsem práci na plný úvazek v marketingu korporátní společnosti, která mě nenaplňovala. Manžela, který se snažil uchytit v oblasti designu nábytku. Ve stresu a obavách z toho, co přijde, a jak finančně vystačíme, šly nějaké myšlenky na svou kreativní seberealizaci a multipotencialitu stranou.

Po narození dcery jsme si s manželem založili designové studio a začali se věnovat interiérovému designu. To bylo (a stále je) fajn, ale nestačilo mi to. Začala jsem se tak v naději, že to moje „ono“, znovu věnovat svému koníčku z náctiletého období – tvorbě webových stránek. Měla jsem (a mám) skvělé klienty, práce mě bavila, ale co moje další vášeň – hudba? A všechny ty další? A kde že je to moje poslání?

Sáhla jsem si na své dno

Asi Vás nepřekvapí, že tento stav rychle dospěl do velmi temného období. Bolesti hlavy byly něčím na téměř každodenním pořádku společně s probrečenými rány a večery, které se střídaly se stavy naprosté apatie, ve kterým jsem neměla chuť dělat vůbec nic.

Postrádala jsem trpělivost jak se svou milovanou dcerou, tak se svým vše snášejícím manželem. Přišlo mi, že mi život jen tak protéká skrze prsty, že jen tak mrhám svými dny a že jsem ve srovnání s ostatními úplně neschopná. Myslím, že můžu s klidem říci, že jsem si sáhla na své pomyslné dno.

(Ne)náhodně navedena

A pak mě život nasměroval na místo, kde jsem už jednou byla, ale nebyl ten správný čas. Naprosto (ne)náhodně mi má americká klientka doporučila přidat se do jejich facebookové skupiny „multivášnivých“ (multipassionate) lidí – jinými slovy lidí s více vášněmi, a znovu se mi před očima objevila otázka multipotenciality.

Ano, to je ono. To je ono!

Nadechnu, vydechnu a PŘIJÍMÁM.

Přijímám, že jsem multipotenciální.

Přijímám, že mám předpoklady být dobrá ve více věcech, že NEMUSÍM hledat tu jednu věc a specializovat se, i když jsem k tomu byla celý život vedena.

Přijímám a rozumím tomu, že musím být v první řadě smířená se svojí multipotenciální podstatou a pak se mohou dít zázraky.

Přijímám fakt, že nejsme všichni specialisté a ačkoliv to může být překrásná cesta k úspěchu a naplnění, není to cesta nás všech. A to je vlastně krásné! Specialisté s multipotencialisty tvoří nádherný tým, ve kterém se vzájemně doplňují.

Po uvědomění si některých životních událostí a rozhovorů s multipotenciálními přáteli také přijímám svojí další cestu – cestu multipotenciální osvěty, na které ukazuji lidem, kteří se někdy trápili a užírali tak jako já, že to jde!

Že si můžete vytvořit projekt, ve kterém budete moci dělat všechny věci, pro které máte vášeň.

Že si můžete sami vytvořit webovou prezentaci, která Vaší multipotencialitu nejen zohlední, ale nechá jí vyniknout.

Že se můžete naučit s úsměvem odpovídat na otázku „Co děláš / čím se zabýváš?“ a zejména s lehkostí reagovat na nepochopení, opovržení či nevyžádané rady od druhé strany. Jde to 🙂

Život “na více židlích” – s lehkostí

Život „na více židlích“ možná leckdy není jednoduchý, ale i specialisté by Vám jistě rádi pověděli o svých těžkostech.

Je to život pestrý a ze své vlastní zkušenosti vím, že multipotenciální člověk dosáhne štěstí a duševní pohody tak, že se své multipotencialitě odevzdá, přestane se jí bránit i přes námitky okolí, a vezme ji vážně.

Bude mým potěšením dodat Vám odvahy k tomu vyjít z toho, co je považováno za normální.

Bude mým potěšením předat Vám to, co by mi před několika lety ušetřilo mnoho slz, mnoho migrén a stavů frustrace.

K tomu, abyste byli sví – multipotenciální.

A že to zní trochu bláznivě? Ráda si pro odpověď vypůjčím slova Paula Coelha: „Intenzivní život potřebuje dotek bláznovství.“