Jak nakládám s časem? Jak si ho organizuji, abych všechno stíhala? To je jeden z častých dotazů, který od čtenářů dostávám, a tak jsem se po dlouhé době váhání rozhodla napsat na toto téma článek.

Proč jsem tak dlouho váhala? Hlavně proto, že se ještě sama učím, jak si čas uspořádat, abych byla spokojená a v rovnováze se svými (mnoho)tvůrčími pohnutkami. Měla jsem tedy pocit, že nejsem v pozici někoho, kdo by mohl v tomto směru kohokoliv poučovat. Ale jelikož se mě na toto téma často ptáte, rozhodla jsem se přes svůj pocit nedokonalosti přehoupnout a sdílet, jak to s časem mám a co se mi v práci s ním osvědčilo.

Já a čas

Vezmu to od začátku, s ohlédnutím se o pár let zpátky. Obecně jsem člověk, kterému se vždy dařilo dobře pracovat s časem, ve škole i v práci, stíhat deadliny atp. První komplikace, jak to určitě každý pracující rodič potvrdí, přišla narozením Grétky a náhlým šokem, kterému jsem musela čelit. To malé stvoření, které by mi nejradši celý den leželo na prsou, vůbec nešlo dohromady s mojí potřebou realizovat se a věnovat se vášním, které miluju.

Rady světa ve smyslu užívejte si jedna druhé, miminka rostou jak z vody, miminko potřebuje maminku 24/7, vůbec nebyly to, co jsem v danou dobu potřebovala slyšet. Zpětně si myslím, že je dost možné, že jsem si prodělala určitou formu poporodní deprese. Přišla jsem si naprosto uvězněná, ukovaná, ačkoliv jsme na Grétku byly dva. I když spíš jeden a půl, protože Gáborovo prsa, jak to tak většinou u mužů bývá, neprodukovaly mateřské mléko. 😊

Když byla Grétka hodně malinká, práci s péčí o ní se mi kombinovat moc nedařilo, ačkoliv jsem před porodem měla trochu jiná očekávání (že by se na tom podepsal Instagram a pracující maminky s miminky v šátku?).

Postupně, jak Grétka rostla, jsem pochopila, že na mnohem větší trauma Grétce zadělávám nikoliv svojí nepřítomností, ale tím, že má nešťastnou maminku. V Praze jsem jsme si tak našli občasné hlídání, občas hlídala maminka i kamarádky, naučila jsem se také k práci zasedat po večerech nebo si naopak nařídit budíka na brzkou ranní hodinu a začít den dříve. Ač to někdy bylo velké zaříkávání, ani jednou jsem nelitovala toho, že bych teplo postele opustila zbytečně. Ale vždycky jsem litovala toho, když jsem se ven nevykopala. Jak se to říká? Litujeme hlavně toho, co jsme neudělali, no ne? 😊

Myslím si, že právě někdy v tomto čase jsem si však vybudovala jeden neblahý zvyk, kterého se zbavuji dodnes – úzkostný strach z toho, že nemám dost času. Na to, co mě baví, na činnosti, ve kterých ztrácím pojem o čase a ve kterých se realizuji.

Ve dnech, kdy jsme měli hlídání, nebo kdy na řadu s odpolední procházkou přišel Gábor a já doma na dvě hodinky zůstala sama, jsem totiž k počítači nebo ke klavíru usedala s naprosto staženým žaludkem a vědomím toho, že mi utíká čas a oni budou co nevidět zpátky a já zase nic nestihnu … Nevím jak Vám, ale mně se v takovém rozpoložení dobře netvoří. Vím, že jsou lidé, kteří nejlépe pracují pod tlakem. K nim jsem však nikdy nepatřila 😊 Pod tlakem většinou „zamrznu“ a nic moc ze mě nevzejde.


A jak je to teď?

Grétce jsou nyní tři roky. Po předchozích letech strávených v Praze a posléze ve Slovinsku nyní žijeme v Maďarsku. Jedním z důvodů, proč jsme tady, je velkorysá pomoc našich maďarských příbuzných s hlídáním Grétky. Bez jejich pomoci bychom nebyli schopni rok pracovat na velmi komplexní realizaci v Londýně. Také byste si asi museli ještě dobrých pár neděl počkat na moji e-knihu. Jsem však moc ráda za předchozí roky – o to vděčnější totiž nyní jsem, když máme větší podporu. Její formu ještě ladíme, obecně v životě potřebuji trochu systém a zatím fungujeme hodně ad-hoc, ale vděčně přijímám, čeho se mi dostává.

V současnosti je pro mě stále výzva, skloubit práci, seberealizaci a rodinný život (a to ještě o stupeň víc, neboť se mi rodinný život často protíná s tím pracovním díky tomu, že máme s Gáborem společné studio), ale již jsem pochopila, že si musím aktivně vyhrazovat čas pro věci, ke kterým mě duše nabádá. Na mnoha případech mi totiž bylo ukázáno, že když jsem šťastná a spokojená, i Gábor a Grétka jsou šťastní a spokojení. Ale když šťastná a spokojená nejsem, odráží se to i na situaci doma. A pro své tělesné i duševní zdraví potřebuji čas pro sebe a čas realizovat se ve věcech, které mi dávají smysl.

Níže se s Vámi podělím o několik tipů, které se mi v nakládání s časem osvědčily s možnou aplikací na život mnohotvůrčí. Tak, jako já mám péči o Grétku, si tam totiž Vy můžete doplnit Vaše zaměstnání na plný úvazek atd. Všichni máme něco a jen málokdo si může dovolit ihned plně zasvětit své dny všem mnohotvůrčím aktivitám, za kterým je srdce táhne, minimálně z finančních důvodů. Proto musíme využít času, který máme k dispozici, k tomu, abychom mohli svůj život žít ve shodě s naší mnohotvůrčí duší.


1. Přenastavte mentální nastavení z „nemám dost času“ na „mám dost času na vše důležité“

Můžete do sebe horem dolem lít veškeré informace o time managemenetu, o zvítězení nad prokrastinací atp., ale nikdy nedosáhnete trvalé změny, pokud nebudete věnovat pozornost nastavení své mysli.

 V úvodu článku jsem zmínila, jaký neblahý zvyk jsem si vypěstovala – úzkost a strach z toho, že nemám dost času. Pokud mám však takto nastavenou mysl a pozornost zaměřenou na to, že nemám dost času – stane se to mojí realitou 😊

Pokud však svou mysl nastavím na to, že mám dost času na vše, co je pro mě důležité, čas se magicky objeví.

Zaměřte se na hojnost času. Každý den si v duchu či nahlas opakujte, jak mnoho času máte, zhluboka dýchejte, buďte za něj vděční, využívejte ho moudře a s vděčností. A čas se objeví i ve Vašem životě 😊

Jo a mimochodem, vyhoďte formulku „nemám čas“ ze svého slovníku. Pokud něco podobného opravdu musíte konstatovat, zkuste jí nahradit něčím ve smyslu „toto teď není má priorita“. Za tuto mocnou formulku vděčím Terezce, která je naprostou mistryní v práci s myslí, a má dar nasměrovat i ostatní tím správným směrem.


2. Vypozorujte, v jakém čase Vám daná činnost jde nejlépe, a dle toho si organizujte čas / práci

Četla jsem mnoho názorů a přístupů – jedny podporující a jedny vyvracející teorii, že je lidi možné rozdělit na dvě skupiny:

  1. Skřivany, kteří jsou přirozeně aktivnější ráno.
  2. Sovy, kteří jsou přirozeně aktivnější v pozdních nočních hodinách.

Tahle teorie mi však nikdy moc nesedla. Znala jsem se totiž v pozici jak ranního ptáčete, tak i noční slovy, když bylo potřeba. Pokud bych měla pátrat po tom, co je mi přirozenější, asi bych se zařadila spíše mezi ranní lidi. Miluju brzká rána, kdy se svět teprve probouzí a kdy vím, že mám před sebou celý nový den. Tenhle pocit mě vždy naplňuje pulzující tvůrčí energií.

Co jsem však na sobě v průběhu let zpozorovala, (poté, co jsem se rozhodla nejen přijmout svoji mnohotvořivost, ale začít tak i vědomě žít), je, že mi jdou určité věci lépe v určitých částech dne a naopak.


Jak si aktivity snažím organizovat já, když to trochu jde

Ráno:
Brzy ráno mi nejlépe jde psaní – reflektivní psaní do deníku (velmi mocná sebepoznávací metoda, jednou o ní určitě napíšu), technické věci (když je potřeba dořešit nějakou byrokracii atd.), práce na interiérových realizacích, webdesign, když zrovna pracuji na nějakých webových stránkách, focení, vyřizování e-mailů, věci, které si ráda splním, abych měla tzv. čistý stůl.

Odpoledne:
Odpoledne po obědě, když se mi podaří Grétku uložit, mám cca hodinku a půl k dobru. V tomto čase nemám motivaci pouštět se do žádných nových věcí, které vím, že jsou časově náročné. Nejlépe se mi daří s aktivitami, které mám rozpracované (a že jich mám jako mnohotvůrčí vždycky dost na výběr 😊)

Odpoledne mi také občas jde kreativní psaní, ale spíš až v podvečerních hodinách, cvičení na klavír, editace nahrubo napsaných článků (jako třeba zrovna teď 😊). Když mi něco hoří, tak to je samozřejmě jiná a věnuji dané věci veškerý volný čas. Nyní však uvádím příklady, když mi nic nehoří 😊

Večer:
Večer a v pozdních večerních hodinách se mi otevírá „kreativní okénko“. V tomto kreativním okénku se mi nejlépe daří skládat hudbu, malovat a psát. Avšak s jednou podmínkou – mimo osvícené obrazovky mobilu či počítače. Pokud přesto musím pracovat na počítači, musím mít minimálně aktivní noční režim (mimochodem doporučuji každému, kdo si nechce narušit spánek, existuje na to spousta skvělých aplikací, například f.lux) a rozhodně mimo sociální sítě.

Obecně mám zpozorováno, že mi skládání hudby jde nejlépe, když jsem unavená, nebo dejme tomu utlumená. Možná se mi tím uvolní nějaké kanálky nebo unaví vnitřní kritik, kdo ví 😊

Dala jsem si tu práci na sobě tyto věci vysledovat a když je uplatňuji v praxi, jsem mnohonásobněji produktivnější, míně frustrovaná a více ve shodě se sebou a svojí energií.

Doporučuji se zamyslet nad tím, jak to máte Vy. Je možné že Vás přes den také zaměstnává dítě nebo máte práci na plný úvazek. Pracujte tedy s časem, který máte k dispozici – brzké ráno, večery, víkendy. Pozorujte, kdy Vám daná činnost jde nejlépe od ruky a snažte se ji organizovat v tomto čase, pokud je to možné. Sami uvidíte, jak Vám věci budou lépe odsýpat.


3. Omezte sociální sítě na minimum

Ani se ani nechci pokoušet spočítat, kolik času jsem strávila na sociálních sítích, který jsem mohla věnovat něčemu smysluplnějšímu. I přesto si nemyslím, že je potřeba se kompletně vypínat (i když kdo ví, třeba k tomu jednou dospěju 😊). Myslím, že stačí mít čas, který trávíme na sociálních sítích, pod kontrolou, což se však lehce řekne a častokrát hůř dělá. Mně osobně pomáhá jen a pouze disciplína. Každou neděli se v rámci nedělí offline odpojuji a když cítím, že jsem měla dost i v jiných dnech, vypínám se. Jste to pouze a pouze Vy, kdo je zodpovědný za Vaše zdraví i Váš volný čas. Nebojte se k sobě být důslední, obzvlášť když víte, že Vám to bude k užitku. V čase, který byste jinak utopili na sociálních sítích, můžete:

  • Denně nakreslit jeden obrázek a zdokonalovat se v kreslení (jde i při péči o děti)
  • Denně napsat jednu stránku textu – například vlastní drobnou povídku či pohádku
  • Pokud upřednostňujete nějakou aktivitu pasivního charakteru (i když v tomto článku se bavíme zejména o těch aktivních), lehněte si na chvilku na gauč a dejte nohy nahoru, přečtete si pár stránek oblíbené knihy nebo časopisu, pusťte si nějakou příjemnou hudbu. Možností je tolik a udělají Vám mnohem lépe na duši, než brouzdání sociálními sítěmi …

A pokud Vám chybí kontakt? Zavolejte kamarádce či kamarádovi, se kterým jste dlouho nemluvili. Nebo jim napište dopis. Pamatujete si, jak krásné to bylo, když vám občas někdo poslal dopis?

Smysl tohoto doporučení je jediné – využívejte svůj čas moudře. Pokud sami před sebou obhájíte, že hodina skrolování na Instagramu je moudře využitý čas – tak prosím. To je zcela na Vás. Pokud však chcete svoji mnohotvořivost tzv. chytnout za pačesy, moc doporučuji sociální sítě skrouhnout na minimum – ať už z důvodu času, tak i z důvodu psychohygieny.


4. Praktikujte metodu 20 minut denně

Této metodě věnuji celou jednu kapitolu v e-knize Jednou provždy mnohotvůrčí a dala bych za ní ruku do ohně. Metoda je skvělá úplně pro všechny, ale obzvlášť pro ty z nás, kteří toho na programu dne mají mnoho. 20 minut si z něj totiž VŽDY můžeme ukrojit. Fakt vždy. Ať už to znamená, že si přivstaneme, nebo si lehneme o něco později spát. Je to „jen“ 20 minut, ale těchto 20 minut nás může nesmírně posunout.

Metoda spočívá v tom, že si vyberete jednu aktivitu a té se po dobu několika týdnů (měsíců, chcete-li) pravidelně věnujete – 20 minut každý den. Může to být činnost, ve které se chcete zlepšit, která Vás baví, nějaký velký projekt, ve kterým chcete udělat další kroky – není totiž třeba panikařit a zavazovat se k něčemu velkému, co ve Vás jen vzbudí strach a úzkost. Aplikujte na daný projekt metodu 20 minut denně, vytrvejte a trpělivě očekávejte zázraky 😊

Zařadila jsem tento bod do doporučení práce s časem, protože jí mám osvědčenou a mnohokrát jsem se díky ní pohnula vpřed. Je to také dobrá praxe v tom, jak se naučit vyhrazovat si čas pro sebe a své aktivity, nejste-li na to zvyklí.

 
5. Přijměte, že nemůžete (a nemusíte!) všechno dělat sami

Sama tuhle situaci dobře znám. Život v domnění, že všechno zvládám a když bych něco náhodou nezvládala, tak je to jasná známka mé slabosti a nedostatečnosti. Houby 😊

Stálo mě to hodně úsilí přijmout fakt, že u nás doma nikdy nebude perfektně (no dobře, ani obstojně 😀 ) uklizeno a že to není něco, v čem selhávám. Ono by u nás mohlo být uklizeno, ale to bych svůj volný čas musela věnovat úklidu po těch členech domácnosti, které nepořádek moc netrápí 😊 S tím souvisí mé další doporučení – pokud si máte vybrat mezi úklidem nebo prací na některém z Vašich projektů – vyberte si práci na projektu.

Ale pozor, toto neplatí, když je nepořádek tak velký, že si na pracovní stůl nepostavíte ani hrnek s čajem. Takový stav už totiž má co dočinění s úbytkem tvůrčí energie, která takovým prostorem moc dobře nepoteče.  

Ale zpátky k tomuto doporučení – naučte se říkat si o pomoc a hledat způsoby, jak si svůj program pročistit od věcí, se kterými Vám rád pomůže někdo jiný. Obzvlášť věci, které Vás otravují, ale někoho jiného baví a jsou jeho zdrojem obživy.

Pevně věřím v to, že se nemusíme lopotit s věcmi, které nám fakt nejdou, zabírají mnoho času a ještě hůř – které nás ubíjí – když můžeme raději rozvíjet naše talenty a dary, které nám byly shůry dány. Díky tomu se nejen cítíme lépe, ale také z tohoto světa činíme šťastnější místo.

A tady pozor 😊 Neplést si toto s výzvami a tvůrčími bloky (!). Nejednou jsem chtěla s klavírem praštit, nejednou jsem si řekla, že s ním fakt praštím, a třeba nyní si prožívám jednu velkou výzvu – již několik měsíců totiž nahrávám nové album. Výzva spočívá v tom, že ze mě v tomto procesu vyplouvá široké spektrum emocí – nejčastěji frustrace, kdy danou skladbu nahrávám po stopadesáté první a stále s ní nejsem spokojená. Takže znovu čudlík „record“ a jedeme nanovo. A nanovo. A nanovo. A pak už se jen rozhlížím kolem sebe, co bych tak mohla rozbít, já, vcelku mírumilovná bytost. Ale i přes tyto výzvy, kterým čelím – výzvy, které se odehrávají zejména v mé mysli – vím, že toto je moje „doma“. Že s tím nepraštím a pokud s tím praštím, nikam se neposunu. Takže si občas s klidem dopřeju pár dní přestávku, provětrám mysl, a pak ke klavíru zase zasednu.


Tip na závěr

Tak to jsou mé tipy k tomu, jak můžete jako mnohotvůrčí pracovat s časem. Ještě bych možná přidala jeden bonusový tip – když máte pocit, že nic nezvládáte a nic nestíháte, chce to jediné – Váš klid (a nohy v teple). Když se zklidníte a vrátíte se k sobě, do přítomného okamžiku, dost možná uvidíte, že není třeba panikařit a zbytečně se stresovat. S klidem totiž všechno zvládnete lépe. A pamatujte, jsem v tom s Vámi!

Budu ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o své dojmy a třeba i o to, co funguje Vám a v článku jsem nezmínila. 🙂

Autor

Jsem máma úžasné holčičky, žena inspirativního muže a mnohotvůrčí bytost. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém multipotenciálním příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny multipotenciální lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář