Nedávno jsem dostala dotaz od jedné milé čtenářky, která propadla kouzlu mnou milované klavírní improvizace a údajně už skoro nikdy nehraje z not 😊 I to se může stát, když si improvizaci zamilujete, a není na tom vůbec nic špatného! Je také v pořádku, když se not nevzdáte. Sama z nich také ráda hraju, i když zdaleka ne tak často jako dříve.

Výše zmiňovaná čtenářka by ráda pomohla své kamarádce, které improvizace moc nejde. Ale je to vůbec možné?

Může Vám improvizace nejít?

Jsem pevně přesvědčena o tom, že nikoliv. Pravidelně mě o tom přesvědčují mimo jiné studenti, kteří ke mně přicházejí na hodiny klavíru. Tito studenti pocházejí z různých zemí, jsou různých věkových kategorií, mají různé znalosti klavíru – někteří hráli v dětství a pak klavír z různých důvodů opustili, někteří jsou klavírem naprosto nepolíbení. Zjišťuji, že to vůbec nehraje roli. Možná je paradoxně o něco snazší začít s improvizací, když ještě žádné znalosti nemáte, ale pokud znalosti máte, můžete jich v improvizaci krásně využít. S čím však musíte v jakémkoliv z těchto případů počítat je, že …


Improvizace nesnese tlak. Jakýkoliv.

Tento tlak může mít podobu jakýchkoliv očekávání, nebo také toho, jak máte improvizovat “správně”. U toho se na chvíli zastavíme, protože se jedná o naprosto chybný koncept. Improvizace je volná a svobodná, bez jakéhokoliv omezení. Nemá hranic, je to Váš prostor, který si můžete svobodně objevovat a nikdo Vám nikdy nemůže říci, že to děláte špatně (nebo správně). To prostě nejde 😊 Můj první tip pro začátek s improvizací je tak:

1. Dejte stranou veškerá očekávání o tom, JAK máte improvizovat

Zapomeňte na to, jestli máte hrát pouze jednou rukou či oběma. Zapomeňte na rytmus. Na harmonii. Nic v tuto chvíli nehraje roli. Improvizace je SVOBODNÁ a je jen a jen Vaše. Zapomeňte tedy na jakékoliv hodnocení a neproste prosím o hodnocení ostatní posluchače, a to obzvlášť ve fázi Vašich začátků. S tím souvisí můj další tip:


2. Vyhraďte si na improvizaci čas o samotě

Vyhraďte si na improvizaci čas pro sebe, i kdyby to mělo být jen 20 minut (více o potenciálu 20 minut mluvím v e-knize Jednou provždy mnohotvůrčí). Více se samozřejmě uvolníte, když čas nemáte omezený, ale ani to by nemělo být překážkou. Pokud máte elektrický nástroj, mohou Vám pomoci sluchátka, ale lepší je, když jste s hudebním nástrojem úplně sami. Vysvětlím Vám proč:

Improvizace je nádherná a zároveň velice intimní věc. Improvizace nám totiž může velmi účinně pomoci se zpracováním našich emocí – ať už jsou jakékoliv. A abychom dovolili našim emocím vyjít na povrch, potřebujeme se cítit bezpečně. Tento pocit bezpečí si snáze vytvoříme, pokud si k našemu hudebnímu nástroji sedneme o samotě – představte si to jako intimní rande naší duše s klavírem nebo s jiným hudebním nástrojem. Copak byste chtěli, aby na vás dohlíželi ostatní? 😊

Máme-li splněny první dvě podmínky – tj. zbavili jsme se očekávání o tom, JAK máme improvizovat a vyhradili-li jsme si klidný čas pro sebe, můžeme jít o krok dále.


3. Prodýchejte se

Než se pustíte do hry, pořádně se prodýchejte – dopřejte s alespoň tři hluboké nádechy a výdechy. Vaše tělo potřebuje kyslík, tak přijímáme novou energii a necháme jít tu starou. Zklidníte tím také své myšlenky, které teď nepotřebujeme. Necháme totiž promluvit naše srdce skrze jazyk, kterému odedávna rozumí nejen všichni lidé po celém světě, ale i zvířata (viděli jste například, jak si hudbu užívají sloni? )

Následně začněte klidně hrát tak, jak Vás vedou ruce – a pamatujte, NIC NENÍ ŠPATNĚ!


4. Hrajte si a objevujte

Následující řádky je dobré mít na paměti, když získáte pocit, že Vám improvizace přesto z jakýchkoliv důvodů nejde (i když už víme, že je to nesmysl 😊).

Technické důvody – neznám tóny, nevím, kde co je, mám slabé netrénované ruce … Tyto námitky bych pochopila v případě, že by za Vámi někdo přišel a poprosil Vás, abyste si sedli do plné koncertní síně a vyšvihli některý z Rachmaninových koncertů. Fair enough 😊

Toto však není Váš případ. Improvizace je v podstatě hra a Váš návrat do dětských let. Představte si, jak si hraje dítě, když objevuje nové věci. NEVÍ, co je správně, a přesto a možná proto snáze OBJEVUJE.

Dovolte si tedy pro změnu a dost možná po mnoha letech volně objevovat. Dospělí mi často říkají, že už to neumí. Jen tak si hrát. Toto je však pouze výmluva, protože nejde neumět něco, co jsme se nikdy nemuseli UČIT. Narodili jsme se hraví. Skrze hravé objevování jsme se naučili mnohé o světě i o sobě. Malé novorozeně se tak nemuselo NAUČIT, jak si hrát, a tak se to přece nemůžeme ODNAUČIT 😊

Naše schopnost si hrát je vrozená. Ve vhodném nehodnotícím prostředí si tak může hrát opravdu každý a co je důležitější – měl by! Je to velmi zdravé a čím více zdravých lidí, tím zdravější je celý svět. Souhlasíte?


5. Přijměte inspiraci v jakékoliv podobě

K improvizaci si můžete, ale pochopitelně vůbec nemusíte, určit i záměr. Já občas k improvizaci usedám v slzách – cítím se naprosto mizerně, mám příšernou náladu a paradoxně se mi ke klavíru vůbec nechce. Cítím však jeho volání, a tak se i přes slzy ke klavíru dobelhám a začnu hrát, se záměrem, abych se cítila lépe. Nestačím se pak divit, jaké melodie z mých rukou vycházejí a jakých zpráv jsou poslíčkem.

Nejednou se mi stalo, že jsem se prostřednictvím volné improvizace dostala k jádru problému, které bylo úplně jiné, než jsem si myslela, například různá traumata z dětství, nezpracovaný pocit, že nejsem pro své rodiče dost dobrá atd.

Je důležité, abyste si v improvizaci dovolili cítit úplně všechny emoce – ať je to smutek, agrese, zloba, závist, nebo radost a nadšení. Emoce nejsou špatné ani dobré, ale o tom už jsem psala.

Přestože emoce nejsou dobré ani špatné, v improvizaci jsou úžasný materiál! Zkuste si tak volně zaimprovizovat poté, co si v duchu položíte otázku – “Jak se teď cítím?” A pak pro ni hledejte vhodné hudební vyjádření.

Zkuste najít odpověď na otázku “Jak se teď cítím?” v podobě Vašeho hudebního vyjádření.

Vnímejte hudbu jako jazyk, jako jednu z cest, kterou se můžete vyjádřit. Protože právě to hudba je 😊 Proto nám může hudba s mnohým pomoci – občas potřebujeme slyšet smutnou hudbu, občas veselou atd.

V muzikoterapii dříme obrovská síla a z mé zkušenosti obzvlášť v té aktivní podobě, tedy improvizace.


6. Sdílejte či nesdílejte, obojí je v pořádku

Své improvizace si můžete postupem času nebo i od úplného začátku nahrávat. Jen tak pro sebe, nemusíte se o ně s nikým dělit, ale můžete se k nim vracet. Až budete připraveni a budete-li to tak cítit, můžete se s nimi podělit i s ostatními – například je můžete nahrát na Soundcloud a podobné portály.

Vaše hudba pak může pomoci dalším lidem, kteří ji potřebují slyšet. Je totiž dost možné, že si procházejí přesně tím samým, čím jste si při improvizaci procházeli Vy. Však jsme v tom všichni společně 🙂

Přeji Vám mnoho krásných chvil ve spojení s Vámi – ať už prostřednictvím hudební improvizace, či jakýmkoliv jiným způsobem. Pokud máte jakékoliv otázky, klidně mi napište do komentářů nebo na email. Ráda o Vás uslyším! ♥

Autor

Jsem mentorka mnohotvůrčích lidí, máma úžasné holčičky a žena inspirativního muže. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém mnohotvůrčím příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny mnohotvůrčí lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář