Znáte to, kdy něco považujete za samozřejmost, ale pro mnohé to samozřejmost není? Těmto domněnkám se, myslím, umí vyvarovat málokdo, já osobně neznám mnoho lidí, kteří by tuto disciplínu mistrovsky zvládali. A Vy? Kolik takových lidí znáte? Klidně se mnou podělte, moc mě to zajímá 😊

Za jednou takovou „samozřejmost” jsem považovala to, že doma nemáme televizi. A že ji nemáme ne z toho důvodu, že bychom si jí nemohli dovolit, ale protože jsme se tak rozhodli.

Život bez televize jsem poprvé okusila před osmi lety, kdy jsem nastoupila na vysokou školu. Začala jsem bydlet v pronájmu s kamarády a v žádném z těchto svých studentských domovů televize nebyla. Nijak mi během studií nechyběla. Na to, na co jsem se chtěla podívat, jsem se vždycky mohla podívat na notebooku, a tak jsem si rychle zvykla na to, že televize prostě není, i když jsem na ní jako dítě i náctiletá často koukala a byla zvyklá na její přítomnost, protože jí měl často někdo z rodiny zapnutou.

Když jsme se pak stěhovala ke Gáborovi, který doma televizi taky neměl, ani nás nenapadlo, že bychom si nějakou měli pořídit, neboť měl Gábor úplně stejnou zkušenost. Pak jsme se stěhovali ještě dvakrát, to už i s Grétkou, a stále bez televize, což už nám přišlo jako samozřejmost.

To, že nemáme televizi a není to úplná samozřejmost, jsme pocítili v našem současném domově, ve kterém je zabudovaná TV sestava, připravená k instalaci televize. Na začátku jsme váhali, co s tou velkou, na pohled nepříliš příjemnou, stěnou udělat. Napadlo nás na ní pěstovat bylinky, anebo na ní vytvořit nějaké pestrobarevné veledílo. Jak už to však u nás doma bývá, ve vzduchu lítá spousta nápadů, ale jen hrstka z nich spatří světlo světa 😊 A pokud ho někdy spatří, tak to taky nějakou chvíli potrvá (stojan na piano mám slíbený už několik let a ještě si asi pár let počkám :D). Často tak u nás doma narazíte na prozatímní řešení – v případě úložné sestavy je to průběžně se proměňující výstava našich malovánek a jiných milých věcí.

A teď pár slov o tom, proč doma nemáme televizi, a čím to může být dobré i pro Vaši mnohotvořivost.

Život bez kulisy, život tady a teď

Mnoho lidí používá televizi jako kulisu. Kulisu k žehlení, vaření a jiným domácím pracím. Znám tento pocit i tu potřebu nějakou kulisu mít. Raději než svítící a blikající obrazovku, ze které ke mně kolikrát proudí přemíra informací, které ke svému štěstí opravdu nepotřebuji, si však raději pustím nějakou příjemnou hudbu.

Pokud se však snažíme o to být plně přítomni, vykonávat věci vědomě a žít tady a teď, kulisu nejenže nepotřebujeme, ale dokonce bychom ji měli dát stranou, neboť rozptyluje naši pozornost – teď mám na mysli zejména všechny druhy svítících obrazovek jako je televize, telefon či počítač. (Moc se mi v tomto ohledu a pěstování vědomého života osvědčilo trávit každou neděli offline. Přidáte se k nám?)

Vykonávat na první pohled nudné věci jako žehlit, mýt nádobí nebo krájet zeleninu na kostičky, totiž může být skvělý meditativní proces, když necháme tok myšlenek a veškeré okolní jevy jít stranou a plně se pohroužíme do daného procesu.

Já osobně to takto nemám vždy. Občas si ráda u nějaké takové repetitivní činnosti zapřemýšlím a srovnám myšlenky. Myslím si, že obě cesty – jak vědomá činnost, ve které jdou kulisy stranou a já se plně soustředím na to, co dělám, tak vykonávání nějaké monotónní činnosti a nechat myšlenky volně proudit, jsou dobré a zdravé pro nás multipotenciální a mnohotvůrčí lidi a můžeme si je kombinovat, jak potřebujeme.

Mimochodem, nestalo se Vám někdy, že Vás něco skvělého napadlo, právě když jste vykonávali nějakou monotónní činnost? Mě nesčetněkrát. A to myslím stojí za to televizi vypnout.

Odpoledne proležené u televize není možnost

Naší tříleté dceři samozřejmě existence obrazovek neunikla a to ani není naším výchovným cílem. Osobně si myslím, že jsme se narodili ve 21. století, které je, jaké je, a jak už o mně víte, nejsem v ničem extrémní, a s obrazovkami se to má stejně tak. Naše dcera si tak na našich telefonech může prohlížet fotky, fotit, tvořit hudbu v hudebních aplikacích, na počítači malovat na grafickém tabletu a občas se podívat na nějaké pohádky či videa, klidně i v restauraci, když se s Gáborem chceme v klidu najíst a jsme s tím takto v pořádku (u nás doma by však neprošly pohádky, které nemají hlavu a patu a jejichž hodinovým sledováním přijde každý běžný člověk přinejlepším pouze o rozum 😊).

Na našem programu dne však reálně není možnost, že si sedneme na gauč a proležíme ho u televize. Gauč jsme umístili tak, že z něj vidíme přímo do zahrady – raději hledíme jeden na druhého, na toho, kdo zrovna hraje na piano, do knížek (ale abych k Vám byla zcela upřímná, nejsme žádní velcí knihomolové) nebo do zeleně. Neumím si to představit jinak a za nic bych to neměnila.


Svoboda, kterou bych za nic neměnila

Pokud bych měla uvést jeden hlavní důvod, proč jsem s životem bez televize tak spokojená, tak je to pro mě svoboda, která se k takovému životu pojí.

  • Svoboda vybrat si, kdy a na co se dívám (mimochodem, víte, že náš mozek každou informaci, která námi prolétne i pouze letmo, zpracuje jako reálný prožitek? Hezky na toto téma povídá Alžběta Protivanská).
  • Svoboda vybrat si, jaké informace a v jaké formě si je pouštím do života – například zprávy (příště Vám třeba povím, proč zprávy nesleduji :)), nejrůznější formy přímé i skryté reklamy, které už je i bez televizních reklam na jednoho člověka až příliš, televizní programy, které utlumují (nejen) moji kreativitu a chuť se do čehokoliv nového pouštět.
  • Volnost a nezbytná kreativita v tom, jak naložit se svým dnem a co zajímavého s dcerou podniknout, i když venku není hezky. Jaké skvělé aktivity občas vzniknou během takovýchto upršených dní! 🙂 Nápady však mají mnohem větší prostor k proudění, když na Vás neustále něco nebliká a nemluví … A v našem případě je mnohem jednodušší žít bez televize. Protože i když je tato černá krabice vypnutá, vysílá signál, že může být kdykoliv zapnutá 🙂
  • Klid a ticho. Odpočinek očím i celé nervové soustavě. To jsou potřeby, o kterých jsem si mnohokrát potvrdila, že je k aktivnímu mnohotvůrčímu životu nutně potřebuji a vřele doporučuji každému z Vás.

Možná pořád nejste přesvědčeni o tom, že se sledování či vlastnictví televize může jakkoliv dotýkat Vašeho mnohotvůrčího života. Já jsem přesvědčena, že ano 🙂 Opět se totiž vracím ke svému milovanému minimalismu a jeho moudrým a mnohými lidmi ozkoušeným principům.

Pro vyvážený a úspěšný mnohotvůrčí život je nezbytné se NEPŘEHLCOVAT a mít dostatek prostoru na to nechat naši kreativitu volně proudit a zhmotňovat jí prostřednictvím našich talentů.

Pokud televizi máte, nemusíte se jí hned zbavovat, i když k tomu třeba po nějaké době dospějete. Pro začátek úplně postačí, když ji budete používat vědomě a než ji zapnete, promyslíte si, zda jí nyní opravdu chcete pouštět. Pro ty, co se nebojí experimentů – pořiďte si třeba nějaký krásný kus látky, na který se Vám příjemně kouká, a televizi po dobu několika dní či týdnů jí zakrývejte, když na ní nekoukáte. Je to drobnost, ale funkční připomínka k tomu, zda ji opravdu chcete zapnout, či nikoliv.

A ti, kteří večer ulehávají k televizi pro relax po náročném dni … Co takhle si raději napustit horkou vanu se solí a levandulí? Pustit si příjemnou relaxační hudbu a dát dohy nahoru? Uvařit si heřmánkový čaj, nebo se jít projít na vzduch, jít si brzy lehnout a vstát odpočatí a zregenerovaní? Váš unavený mozek Vám jistě poděkuje, že ho ve večerních hodinách nezatěžujete ještě dalším kvantem informací, které musí na sklonku dne zpracovat.

Jaké jsou Vaše zkušenosti a Váš přístup k televizi? A pokud tu mám nějakého čtenáře, kdo televizi také nemá – jaké jsou Vaše zkušenosti? Podělte se se mnou dole v komentářích. ♥

Autor

Jsem máma úžasné holčičky, žena inspirativního muže a mnohotvůrčí bytost. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém multipotenciálním příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny multipotenciální lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář