„Tak ty si myslíš, že když seš ta multi pulti, tak ti jde asi úplně všechno, viď? I psaní?“

Píše mi se smíchem jedna z mých nejbližších kamarádek poté, co jí pošlu jeden ze svých prvotních textů psaných na téma multipotenciality. Nemyslela to zle a psala to s humorem, ale stejně ve mně hrklo a na chvíli jsem se probrala ze svého počátečního nadšení.

Netrvalo dlouho a objevily se myšlenky typu: „No jo, vždyť ona má pravdu, i když to myslela ve vtipu. Pálí mi to, dobře analyzuju a umím se obstojně vyjádřit i písemně, ale netřeba si nic nalhávat. Nejsem žádná Bronteová. (Ani Rowlingová.) O co se tu teda vlastně snažím?

Vím a vždycky jsem věděla, že jsem se nenarodila pro hru se slovíčky. Od toho tu jsou naštěstí jiní. Slohové práce mi nedělaly problém, i bakalářku se mi podařilo i přes překážky v podobě prokrastinace úspěšně dopsat. Svůj písemný projev však dlouhodobě hodnotím na úrovni 80 %.

Skutečně 80 % – nic víc, nic míň.

Chvíli jsem přemítala o tom, proč mé texty nejsou psané s lehkostí Paula Coelha nebo v úvodu zmiňované kamarádky. A pak mi to došlo.

Vždyť to je přesně ono, těch 80 %.

Umíme od všeho něco, ale pořádně nic. Nebo tak se to může mnohým (i nám samotným) na první pohled zdát. Jack of all trades, master of none – říkají o nás anglicky mluvící.

Dlouhá léta jsem se za to pranýřovala a jak je vidět, i teď občas nastanou chvíle, kdy o sobě zapochybuji. Není lehké vzdát se vzorce, který mi mnoho let tak dobře sloužil. Nebo přesněji – který mě mnoho let pěkně soužil.

Moc dobře vím, že tento vzorec zabraňuje posunu. Brzdí mě v tom, abych mohla do světa pustit svoji vášeň a předat lidem, co jim předat chci. Tím je v mém případě myšlenka toho, že nejsme všichni rození géniové v jedné oblasti. Někteří z nás jsou a to je skvělé, tito lidé posouvají svět vpřed.

Stejně tak však svět vpřed posouváme my, kteří máme talent ve více oblastech – i kdyby „jen“ na úrovni 80 %, což jen tak mezi námi vůbec není málo.

Posouváme svět za předpokladu, že si dovolíme být nedokonalí. Že si dovolíme být pomalejší, rychlejší, vtipnější, méně vtipní než ostatní. Že si dovolíme realizovat se ve více činnostech i za cenu toho, že náš výsledek možná nebude zcela splňovat naše ctižádostivé představy. A že se tak nenecháme odradit od toho, abychom dělali to, co vychází z naší nejniternější podstaty.

Tím, že děláme všechny tyto věci a odevzdáváme se své nedokonalosti, vzdáváme hold životu a cítíme se tak i víc naživu. A takový pocit je myslím moc fajn. 🙂

A až si zase masochisticky položíte otázku, že „jste sice takový všeuměl, ale co vlastně umíte pořádně?“ – tak se zkuste podívat na všechny ty věci, které děláte, na nějaké úrovni Vám jdou a prostě Vás baví. Klidně si je sepište na papír nebo si nakreslete obrázky, které je budou reprezentovat.

Máte?

Tak se na ně dobře podívejte. Tyhle věci jsou Vaší součástí. Jsou součástí Vašeho já a toho, jaký jste aktuálně člověk. Zkuste nehodnotit, zda jsou tyto činnosti dobré, užitečné či využitelné. Zda jich je moc či málo. To teď nehraje žádnou roli. Přijměte to, že jsou teď na Vašem papíře a zaslouží si tam být.

Patříte mezi ty, kterým byl do vínku dán širokospektrý potenciál, a takoví zkrátka jste.

Tak prostě chvíli buďte <3

Autor

Jsem máma úžasné holčičky, žena inspirativního muže a mnohotvůrčí bytost. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém multipotenciálním příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny multipotenciální lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář