Když někomu řeknu, že spolu s Gáborem tvoříme (a to nejen ve volném čase, ale i pracovně), často následuje reakce „Tyyjo, to je dobrý, to bych taky chtěl/a …“

Postupně jsem získala pocit, že si lidé často představují, že u nás doma vládne idylka.

A ona asi z části vládne – oba jsme s Grétkou doma, nemusíme dojíždět nikam do kanceláře, jen na občasné schůzky s klientem, a na živobytí si vyděláváme vesměs kreativní prací.

Creative partners

Když jsme spolu začínali chodit, řekli jsme si, že se nebudeme označovat tak, jak bývá zvykem, tj. jako přítel a přítelkyně, ale že náš vztah mnohem lépe vystihne termín „creative partners“, respektive „kreativní partneři“.

A tak nám po nějaké době přišlo jako skvělý nápad založit si spolu designové studio. Plni nadšení jsme se do toho pustili, zanedlouho přišel první projekt, který jsme poprvé vedli jen sami dva, a moc jsme si ho užili. Pak přišlo pár dalších a já jsem si s každým dalším projektem začala více a více začala uvědomovat, že to možná není úplně ono. Že jsme sice oba snící tvořivé bytosti, ale jeden z nás lítá v oblacích o něco výš než ten druhý a že určitě bude moc prima, když spolu budeme i nadále tvořit, ale neměl by to být náš hlavní zdroj obživy. Více a více jsem začala pociťovat, jak mě práce ve společné firmě spoutává, svazuje moji kreativitu a ořezává mi svobodu, kterou tak potřebuji ke štěstí.

Někdo by mohl namítnout, že si přece pokaždé můžeme vybrat, jaké zvolíme stanovisko k jakékoliv situaci. A ono to tak je, ale zároveň si myslím, že nelze vše zaplátovat pozitivním náhledem na věc, obzvlášť v případech, kdy v životě dlouhodobě jednáme sami proti sobě a jdeme navzdory tomu, co si opravdu přejeme.

A tak se v tom vztahu, zaměstnání či čemkoliv jiném rozhodneme i nadále pokračovat. Protože je to tak přece rozumnější. Praktičtější. Logičtější. Ale něco nám na tom přece jen nesedí, možná nám už pár dní kvůli tomu není dobře od žaludku, máme horší spaní, rozbíjíme nádobí, což se nám běžně nestává. Všechny tyto příklady mohou být náznaky toho, že právě kráčíme v nesouladu sami se sebou. Že přehlížíme to, po čem ve skrytu duše voláme. Co teď tak nutně potřebujeme. Jen kdyby nám někdo dodal trochu odvahy k tomu se odpoutat. Od zaměstnání, které nás dlouhodobě nenaplňuje a nevyužívá našeho potenciálu, od nevyhovujícího partnera, kterého už dávno nemilujeme a jsme s ním jen ze zvyku a ze strachu, že nenajdeme nikoho lepšího. Od toho, abychom si konečně napustili vanu a sedli si do ní bez výčitek, i když celý byt vypadá, jako kdyby v něm vybouchl granát. Kdyby nám tak někdo řekl: „Odpoutej se od toho všeho, jsi svobodný/á.”

Mimochodem, zamysleli jste se někdy nad tím, kdo nás vlastně spoutal?

Všechny tyhle hranice, které nás zahánějí do kouta, si vytváříme my sami. Tyto hranice však nejsou ničím, čím bychom museli opovrhovat. Hranice mají své opodstatnění a mohou nám být k užitku. Ale pouze v případě, že si (znovu)uvědomíme, že jsme si sami pro sebe vytyčili hranice žádoucího chování a v okamžiku, kdy se v nich necítíme dobře, je můžeme zpochybnit. Není to žádné dogma, na které se nedá sáhnout. Všechny tyto hranice jsou flexibilní a je v naší vůli je změnit – změnit jejich podobu, umístění, sílu a další aspekty.

Máme obrovskou svobodu a potenciál tvořit svůj život. Tak ho tvořme takový, jaký ho chceme mít.

Pro ty perfekcionisty mezi vámi, kteří si rádi na sebe naloží přespříliš velikou nálož a chtějí okamžité výsledky – nenechme se vylekat sílou našeho potenciálu. Je v pořádku, že občas potřebujeme setrvat v tomto neharmonickém stavu, nezlobme se kvůli tomu na sebe. Pro dnešek bohatě stačí, když si uvědomíme, že nejsme svázáni. A že ta pouta, kterými jsme se spoutali, můžeme zase rozvázat.

A co já?

Já jsem dospěla k vnitřnímu smíru, neboť vím, že náš současný projekt je poslední. A je to tak v pořádku. Rozhodně spolu budeme i nadále tvořit v nejrůznějších podobách, o to bych se nikdy nechtěla nechat připravit, ale tato forma spolupráce prostě není pro nás. Což bychom nevěděli, kdybychom si jí nevyzkoušeli 🙂

Žádná zkušenost není marná, ať skončí jakkoli
v. A myslím, že i tato zkušenost se příznivě podepsala na tom, že konečně začínám brát vážně svoji hudbu a dozrála jsem do bodu, kdy ji chci sdílet nejen s vnitřními stěnami svého šuplíku, ale i Vámi a kýmkoliv, komu má hudba bude mít co říct.

Autor

Jsem máma úžasné holčičky, žena inspirativního muže a mnohotvůrčí bytost. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém multipotenciálním příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny multipotenciální lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář