Je Vám tahle potřeba známá? A pokud ano, přinesla Vám někdy dlouhodobé pocity štěstí a naplnění?

Mně tato potřeba důvěrně známá je, a kromě krátkodobých úspěchů, které mi vlastně měly jen potvrdit, že se mé lpění na kontrole vyplatilo, mi z dlouhodobého hlediska činí pouze frustraci prokládanou vztekem, a nakonec jedním z těch pocitů, který vás dokáže pokaždé neomylně rozložit – pocitem, že nejsem dost dobrá, když vše nejde tak, jak bych chtěla.

Když se mi spustily mé zdravotní potíže (o kterých Vám vyprávím na tomto videu) provázené znecitlivěním dvou třetin mého těla, bylo mi jasné, že kromě jiného jsou spojené i s mou touhou po tom mít vše a všechny pod kontrolou.

A co to v mém případě vlastně znamená?

Není to tak, že bych po světě chodila s kontrolním sešitkem a seznamem toho, kdo, co a jak má v danou chvíli dělat 😊 Takový seznam nemám ani sama pro sebe. Tato potřeba kontroly je v mém případě vlastně nedostatek důvěry v proud života. V to, že řeka poteče i bez mého přičinění. Že mnohdy bezvýchodně vypadající situace východ mají a často ho naleznou, když se jim povolím, nechám je proudit a pak do nich jemně zasáhnu, pakliže je to vůbec potřeba. V takových situacích se mi moc osvědčila tato představa:

Když se snažím mít vše pod kontrolou, je to jako bych seděla v kajaku na mohutné a silné řece a snažila se pádlovat proti proudu. Nějakou dobu to jde, ale je to opravdu náročné. Celé tělo se víc a víc unavuje a pak s šokem shledám, že se vlastně už nehýbu z místa! Pádluji, s vypětím všech sil a kajak se nepohne ani o píď dopředu.

A pak se rozhodnu přestat a najít důvěru v to, že to jde i jinak …

Přestanu pádlovat, řeka mě okamžitě otočí o 180° a nechá příjemným tempem plout po jejím proudu. Nechám se řekou unášet, okamžitě se mi uleví, začnu opět volně dýchat a jen pozorovat tu nádheru kolem sebe, kterou jsem v tom stresu před chvílí absolutně nemohla zaznamenat. Obdivuji detaily nad hladinou se skládajících vrb, poslouchám zvuk šumící řeky, zpívajících ptáků a cítím se, jako bych byla za jedno s řekou, o které vím, že mě nese přesně tam, kam má.

Snažíme se ovlivňovat mnoho věcí, ale pátrali jste někdy po samotné příčině této pohnutky?

Myslím si, že kromě nedůvěry v proud života je to vlastně nedůvěra v nás samé. Uvedu svůj příklad. Můj muž Gábor je výjimečný člověk a má takřka ve všem velmi otevřenou mysl. Posloucháme spolu autory zabývající se seberozvojem a sebeléčením, sdílím s ním podpůrné myšlenky, které ke mně přicházejí a možnost sdílení mě naplňuje obrovskou radostí a vděčností v tom, že jsme jeden druhého našli.

Dokud se role o slovo neujme kontrolor, který vyhodnotí, že Gábor se mnou sice se zájmem a velkým zaujetím poslouchá všechny tyto vědomí rozšiřující myšlenky, ale nic z toho nedělá v praxi – alespoň tak to navenek vypadá. A tak vidím, že se stále nehýbe z místa a mám tendenci do toho vstoupit a dostat to pod kontrolu.

Proč to však dělám?

Je to opravdu z dobré vůle, abych mu pomohla, nebo mi spíše zrcadlí to, že já sama ještě nejsem tak daleko, jak bych chtěla, a to mi působí frustraci, kterou je pro mě snazší zabalit do kontroly jeho rozvoje, která opět skončí frustrací? Nehledě na to, že nikdo na světě nikdy nemůže posoudit, jaké pokroky jste ve svém seberozvoji udělali, kromě Vás samých.

Mějte na paměti, že úsudky, které si o Vás a Vašich pokrocích dělají ostatní (a obzvlášť o těch, které se odehrávají ve Vašem nitru), jsou vždy konstruovány pouze útržkovitě a velmi okrajově. A nezáleží na tom, jestli je výsledný soud daného člověka pozitivní či negativní. Jen Vy sami víte, jak na tom jste a mnohdy i to ne, protože se někdy zdráháme připustit, že už jsme pokroky učinili, když jsou pro nás moc malé a těžko zaznamenatelné. Ale právě ty malé pokroky jsou ty nejdůvěryhodnější signály toho, že jsme na skvělé cestě.

Pojďme se teď a tady domluvit, že si jich všímat budeme a dovolíme si ze sebe mít příjemný pocit.

Nádech, výdech, vše je, jak má být

A až se na Vás opět bude valit balvan potřeby mít vše pod kontrolou, v klidu ho nechte odkutálet se vedle Vás. Pozorujte, že ho ke svému štěstí vůbec nepotřebujete, prodýchejte, že je vlastně vše v pořádku a jak má být, připomeňte si, jak úžasné je být naživu a s důvěrou se každý den odevzdávat proudu života, který je všude kolem nás. ♥

Autor

Jsem mentorka mnohotvůrčích lidí, máma úžasné holčičky a žena inspirativního muže. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém mnohotvůrčím příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny mnohotvůrčí lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář