Jak to máte s touhou po dokonalosti? Pokud je Vám tato touha alespoň trochu známá, položili jste si někdy otázku, jak si vlastně vytváříme představu o tom, co v našem případě obnáší „být dokonalý/á“? Je to představa, kterou jsme racionálně zkonstruovali a je v souladu s naším srdcem, nebo jsou to spíš kombinace představ důležitých lidí v našem okolí a naše mnohdy zoufalá snaha je naplnit? A když se nám zdá, že se nám to dostatečně nedaří, co se s námi stane? Tu tíhu „být perfektní“ neunášíme, a tak pod její velkou váhou padáme, klesáme ke dnu a ona jde s námi.

Já osobně tohle považuji za jednu z největších výzev, které se pojí k multipotenciálnímu životu. Alespoň já se s ní potýkám snad odjakživa. Podělím se tak s Vámi o své současné pojetí.

Abych byla dokonalá, měla bych …

Abych byla ve svých představách takříkajíc perfektní, měla bych být neustále kreativní, dobré nápady by ze mě měly sršet 24 hodin denně, měla bych po nocích psát zajímavé příspěvky, měla bych na klavír skládat nové a nové hodnotné věci, zkrátka když o sobě říkám, že jsem mnohotvůrčí, měla bych tomu slovu dostát a být ukázkovým příkladem.

Měla bych být perfektní matka, užívat si s dcerou každou minutu, když tak rychle roste. Měla bych jí denně vařit zdravé věci, nikdy bych se s ní neměla nudit a mít nutkání dělat něco jiného.

Měla bych být skvělá podnikatelka, když už jsem se rozhodla být na volné noze. Měla bych ve všem vidět příležitost, nebrat si věci osobně a přinášet domů hodně peněz.

Měla bych být taky skvělá manželka, neutrápená, sexy, zajímající se, trpělivá. A taky skvělá dcera a sestra, která vždy naslouchá a nesoudí, i když si o tom myslí své. Samozřejmě bych měla být i skvělá snacha, kamarádka atd.

Měla bych být taky vtipná, uvolněná, dobrým člověkem, který nezištně dělá dobré skutky. Měla bych se starat o své zdraví, měla bych to a ono… Abych byla perfektní.

Jak moc se svým chováním snažíme zapadnout do něčí škatulky?

Jak moc se svým chováním snažíme zapadnout do něčí škatulky? A proč je to pro nás mnohdy důležitější, než zapadnout do své vlastní škatulky? Do místa, které je nám nejpřirozenější, do místa, kde jsme doma? Místa, kde ztrácíme pojem o čase a všechny problémy jdou stranou. Při improvizaci na nějaký nástroj, při připravování latté art, při psaní, při malování, šití, zkoumání atomů, já nevím čím vším dalším, každý máme nějaké své „doma“.

Občas se na té své cestě asi všichni trochu zatouláme. Někdo více, do hloubi temného lesa, ze kterého je těžké najít cestu ven, najít cestu domů. Přijdeme si tam bezmocní v té tmě, bez pomoci ostatních, ale ono i ten hluboký les není tak špatné místo. Na nějakou dobu si v něm můžeme odpočinout a jen si tam pobýt, v té tmě, v tom tichu, v té rádoby prázdnotě. Nebránit se tomu, nesnažit se mermomocí najít cestu ven, jen tam chvíli být a prozkoumat, jaký ten náš les je. Otevřít se mu, dýchat a pozorovat jej i sebe. A dovolit si být na chvíli ztracený/á.

Jestli jsem se něco naučila, tak to, že nic není navždy a vše je pomíjivé. Vše plyne, tedy i my. A je to vlastně ten největší dar, který na tomhle světě máme. I když je nám nejhůř, i když zrovna nevidíme smysl v našich dnech a v tom, co děláme, můžeme si být jistí, že to tak nebude navždy. Že tu cestu z temného lesa zase najdeme, když přestaneme les nesnášet a proklínat, a když najdeme odvahu v něm otevřít oči dokořán. Když na chvíli přestaneme poslouchat ty hlasy, které nám říkají, jak že to máme být perfektní, ale budeme místo toho chvíli poslouchat šustění listí ve větru, zpěvu ptáčků, kteří se tak radují z letošního jara a zhluboka dýchat. Jsme svobodní a můžeme se rozhodnout, čemu budeme naslouchat.

Pevně věřím, že všichni, co tu jsme, takže i Vy, kdo si tu teď tyto řádky čtete, tu jsme správně. Ve správný čas, na správném místě, narozeni správným rodičům. I když o tom občas pochybujeme 🙂 Multipotenciální cesta je plná odboček, ale každá odbočka má smysl. Každá odbočka pro nás totiž nese nějakou informaci, která je pro nás z nějakého důvodu důležitá.

Nezlobte se na sebe, pokud Vás něco přestane bavit a začnete se zabývat něčím jiným. Nezlobte se na sebe, když nenaplňujete něčí představy o tom, jak byste měli být perfektní, když se zabýváte více činnostmi a u žádné takříkajíc nevydržíte. Pevně věřím, že šťastný multipotencialista je multipotencialista, který se vzdá touhy po dokonalosti a odevzdá se skutečnosti, tomu jaký je. A tomu, kde je doma.

Odevzdáváte se se mnou? 🙂

Autor

Jsem máma úžasné holčičky, žena inspirativního muže a mnohotvůrčí bytost. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém multipotenciálním příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny multipotenciální lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář