Jaký máte vztah k negativním emocím? Přijímáte je jako součást sebe, nepřipouštíte si je, snažíte se je ignorovat či „přebít“ nějakou pozitivní emocí, nebo se někdy dokonce přistihnete při tom, že se nemáte rádi, když se zlobíte, když jste smutní, když jste vzteklí atp.? Máte pocit, že z Vás negativní emoce dělá horšího člověka, protože v tu chvíli nezáříte jasně jako sluníčko?

Já tyhle pocity znám a dlouho jsem to měla nastavené tak, jak jsem to popsala výše.

Jako dítě jsem bývala často smutná, paní učitelku na klavír jsem neustále prosila o to, abych se učila hrát pouze smutné melancholické skladby.

Svůj smutek jsem vnímala jako něco nežádoucího, jako něco, čím ostatním lidem komplikuji život, protože kdo by se cítil dobře ve společnosti někoho permanentně smutného?

Zpětně posílám vroucné objetí tomuto malému děvčátku, které se rozhodlo žít v těchto pocitech. Záměrně říkám, že se tak rozhodlo, protože rozhodnutí je opravdu vždy na nás. Vnější podmínky se mění velice obtížně, ale svůj vnitřní svět můžeme ovlivnit vždycky.

A já jsem si musela projít i tímto obdobím velkých smutků, neboť mě naučily něco velice důležitého. To jsem však pochopila až před několika dny, kdy mi to konečně došlo nejen pojmově, ale kdy se daná informace propsala hluboko do mého nazírání na svět a sebe sama.

Nemusím …

Přišla jsem na svět jako velmi citlivá bytost. Mé spektrum emocí je nesmírně široké, proměnlivé, jsem velmi vnímavá k energiím, které jsou ve mně i okolo mě a už konečně rozumím tomu, že na tom není vůbec nic špatného.

Nemusím se stát obrněnou tvrďačkou, která nikdy nepláče.

Nemusím se stát někým, kterého se jen tak něco nedotkne.

Nemusím se stát někým, kdo nikdy není smutný.

Nemusím se totiž stát vůbec ničím a nikým.

Protože už jsem.

Jsem .

A to je ten největší dar, který mi byl dán. Být já.

Být živoucím ztělesněním něčeho věčného, něčeho, co je moudřejší a mocnější než ego, něčeho, co mě bez přestání vede správným směrem, i když je ego na pochybách.


Žádná emoce není lepší či horší

Žádná z emocí, kterou si dovolím pocítit, není o nic lepší či horší než jiná. Zjistila jsem, že prostě není potřeba si emoce rozdělovat na dobré a špatné. Protože každá emoce je zprávou, informací o tom, jak na tom v danou chvíli jsme. A to přece z každé emoce činí a priori něco dobrého, když nám pomáhá nahlédnout, co se uvnitř nás děje.

Když to nahlédneme, přijmeme a prožijeme, hladce tak proběhne naprosto přirozený cyklus života emoce, která za námi přišla.

Každá emoce za námi přichází s těmi nejlepšími úmysly, ať nás bolí a zžírá sebevíc, každá emoce nám pouze přišla pomoci porozumět nějakému místu v nás, to, abychom se mohli posunout zase o kousek dál.

S tímto vědomím tak konečně plnohodnotně přijímám i tu část mě, která tak dobře zná tolik odstínů smutku. Není totiž ničím méněcennější než ta, která si libuje ve chvílích, kdy je veselo.

Stejně tak jako mé hudební improvizace, ve kterých se mé emoce hluboce odrážejí. Někdy jsou smutné a někdy veselé. Ale žádná z nich není méně přínosná než ta druhá.

A tak když mi tatínek jednu z mých improvizací okomentoval slovy “krásná, ale smutná“, nemohla jsem jinak než zeptat se ho “a proč ne krásná A smutná”? 🙂

Až dnes půjdete spát, poděkujte svým emocím za to, že tu pro Vás jsou a dennodenně Vám pomáhají hledat cestu blíž k sobě. Nebraňte se žádné z nich, dovolte jim předat Vám zprávu, kterou Vám nesou. Otevřete své srdce dokořán a odvažte se je beze strachu nechat projít. Srdce Vám s tím pomůže ♥


Autor

Jsem máma úžasné holčičky, žena inspirativního muže a mnohotvůrčí bytost. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém multipotenciálním příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny multipotenciální lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

Napsat komentář