Byly časy, kdy jsem (se) na Facebooku celkem sdílela. Fotky, vtipné příhody, písničky, které se mi líbily atd. Měla jsem pocit, že bych to měla dělat, protože to tak dělají ostatní a přece na tom není nic špatného, naopak. A navíc co je příjemnějšího než pozorovat, kdo Vám „olajkuje“ novou profilovku, nebo jestli si Vašeho vtipného příspěvku všimne ten, který se Vám zrovna líbí.

Pak přišlo období, které asi hodně ovlivnil můj současný manžel a mé pracovní zkušenosti v online marketingu. To vše však muselo jen vzkřísit něco, co už ve mně bylo a jen nemělo jít kudy ven.

Začala jsem se více a více uzavírat do sebe. Nelíbilo se mi, jak Facebook funguje, jak cílí reklamou, jak dochází ke zneužívání informací, které o sobě lidi na sociálních sítích poskytnou. Jak je to vlastně všechno jeden velký business.

Téměř jsem přestala sdílet, udělala jsem si pořádek ve svých Facebook „přátelích“, z Instagramového profilu udělala profil soukromý a i tam něco sdílela jen zřídka.

Když jsem se rozhodla založit Dva tři grepy, věděla jsem, že se přede mnou zase objeví toto téma – sdílení na sociálních sítích. Bylo mi z toho trochu nevolno (a pořád trochu je), ale po delší úvaze jsem si něco uvědomila.

Žijeme v době, kdy jsou sociální sítě součástí našich životů.

Netřeba soudit, jestli je to dobře nebo špatně. Prostě to tak je.

Otázkou je, jak se k tomu postavíme.

Buď budeme jen pasivně přijímat, co nám kdo „naservíruje“. Budeme s menší či větší závistí brouzdat Instagramem nad načechranými fotkami lidí, kteří nám ukazují to, co nemáme. Vlezeme tam už ráno, aby nám náhodou „něco“ neuniklo.

Nebo budeme pracovat sami se sebou a budeme pány svého času a psychického rozpoložení.

Rozpoznáme na sobě, kdy nám daný „virtuální“ člověk nedodává dobrý pocit a přestaneme si ho pouštět do života (tj. ho přestaneme sledovat 🙂 )

Rozpoznáme na sobě, kdy už to na nás bylo moc, a tak tu aplikaci zavřeme a jdeme hlavu vyvětrat na čerstvý vzduch.

Rozpoznáme na sobě, kdy potřebujeme detox a klidně se na týden, měsíc či rok odpojíme.

Pracujeme tedy se sociálními sítěmi vědomě.

To je mimochodem něco, co by podle mě mělo předcházet registraci na Facebooku nebo Instagramu. Edukace na toto téma od samotného autora aplikace ve vhodné podobě pro daného uživatele (něco jiného pro děti, dospělé i seniory).

Tak to by byl pohled příjemce. Ale co s „odesílatelem“? Těmi, kteří něco světu chtějí předat? Mají to snad jít hlásat někam na náměstí nebo to sprejovat po zdích?

Osobně si myslím, že klíčem je opět vědomá práce se sociálními sítěmi.

Pokud máme něco, co lidem chceme říci, vychází to z nás samotných, a ne jen z touhy po uznání, po finančním výdělku a po vlivu (a neříkám, že já už jsem tak daleko, že bych to měla úplně vyřešené. Nemám 🙂 ), tak jsou sociální sítě výborným nástrojem, jak se s lidmi propojit.

A kruh se uzavírá – propojit se s lidmi, kteří se sociálními sítěmi pracují vědomě. Tj. věnují svou energii přijímání zpráv od těch „odesílatelů“, kteří jim dávají v tu danou chvíli smysl, něčím je inspirují k akci či ke změně, dávají jim pocit bezpečí či sounáležitosti.

Ti, kterým Vaše slova na internetu nedělají dobře, se odpojí (není na tom absolutně nic špatného) a Vy tak můžete předávat svá sdělení těm, kteří to naopak potřebují.

S tímto vědomím můžu vykročit ze své komfortní zóny a ukázat se světu, ukázat se Vám.

Tak, jak jsem, pravdivě, nedělat ze sebe někoho jiného, kým bych možná chtěla být, ale kým nejsem.

Jestli z toho mám strach? Jasně. A jaký! 😀 Ale je to pro mě jediná možná cesta, kterou můžu jít a zůstat věrná sama sobě.

Autor

Jsem mentorka mnohotvůrčích lidí, máma úžasné holčičky a žena inspirativního muže. Miluju harmonii – jak v hudbě, tak v životě. O mém mnohotvůrčím příběhu si můžete přečíst zde 🔗. Pro všechny mnohotvůrčí lidi jsem napsala ebook "O 3+1 kroky blíž multipotenciálnímu štěstí" 🔗 (ke stažení zdarma) a e-knihu s názvem "Jednou provždy mnohotvůrčí" 🔗. Psáno mým srdcem, pro srdce Vaše ♥

4 komentáře

  1. Ale to je dobré toto… Myslím, že “pracovat se sociálními sítěmi vědomě” je výborné (sebe)rozvojové téma. Asi se nad tím pořádně zamyslím… fandím Dvěma třem grepům a multipotencionalitě. A předávám námět na další článek: kdy už je to multipotencionalita, a kdy je to “jde mi víc věcí, ale v jedné jsem prostě lepší” (tak trochu moje téma) :-). Lin

    • Daria Molnár Odpovědět

      Ahoj Lindo, děkuji za milý komentář! Plně souhlasím, je to rozhodně velké téma a myslím, že zasluhuje pozornost nás všech 🙂 Námět na článek si zaznamenávám, určitě na toto téma něco napíšu, děkuju! 🙂

Napsat komentář